Klíč k rodině

Detailní popis produktu

Žila byla jedna slepička. Vstávala hezky brzy, jako vstávají ostatní slepičky, a taky chodila spát se slepičkami, jak je to u nich zvykem. Ale cítila se sama a moc si přála manžela a děti. Až jednoho dne potkala medvěda. Okamžitě to byla láska jako trám. Ona byla křehká a slabá, medvěd byl silák a slepička věděla, že ji kdykoliv ochrání. Zpočátku to byla idylka, jenže pak slepičce začalo trochu vadit, že medvěd s ní nezobe na dvorku zrníčka a pořád utíká někam do lesa....,,Co když tam někoho má?" cítila slepička žárlivost a taky obavy o svého manžela. Ale pak tyhle nehezké myšlenky rychle zaplašila, protože se jí v bříšku hýbalo malé děťátko a ona se na něho nesmírně těšila. A taky že se jim brzy narodila krásná holčička - veverka. Maminka slepička byla přešťastná, že je holčička po ní droboučká, i když srst měla po tatínkovi. Holčička rostla, a místo aby s maminkou chodila brzy spát do kurníku, jako to dělají všechny pořádné slepičky, tak skákala na plot a často mizela s tatínkem medvědem do lesa. Maminku jímal děs a hrůza, když viděla svou malou holčičku, jak skáče ze stromu na strom. ,,Spadneš, nedělej to!" křičela často, ale bez výsledku. Malá veveruška mizela v lese, aby nebyla své ustrašené mamince raději na očích.

Tatínek na podzim odešel do lesa (nebo do garáže?) a tam usnul. A chuděra slepička měla pocit, že je toho na ni moc, na všechno byla sama, musela všechno zařizovat, o všechno se starat...a navíc cítila, že opět čeká děťátko. I když to už vypadalo na rozvod, snad to druhé děťátko přinutí tatínka být častěji doma, když už mu nechutná to zrní a musí chodit do lesa na med...Narodil se bratr. Ryba. Byl divný, protože ten už ani nemluvil...

Připomíná Vám to vaši rodinu? Myslím, že se v tom příběhu může najít téměř každý z vás. Soužití takových zdánlivě nekompatibilních zvířátek totiž ve skutečnosti existuje v každé rodině. Pokud tomu tak je i u vás, určitě dlouho neváhejte, berte knihu do podpaží a jděte si ji rychle přečíst. Tato kniha Vám vysvětlí, jak to dělat, abyste neskončili v rozvodovém řízení nebo v Bohnicích, ale abyste si ten váš rodinný život krásně a harmonicky užili.

Rodinu si vybíráme podle našich předchozích skutků a zkušeností z minulých životů. Takže i když to vypadá, že nám byla přidělena bez našeho souhlasu, není tomu tak - prostě se v tomto životě máme naučit spolu harmonicky vycházet a vzájemně se respektovat.